Když je nálada na lázně a cesta do severních Čech, musíte navštívit Dubí. Toto město se stalo proslulým díky výrobě skla a porcelánu. Z přechodu z 20. na 21. století bylo město známé spíše jako místo s vysokou koncentrací prostituce. K tomu směřují všechny vtipy o silnici E55 u česko-německých hranic. Tento negativní stín byl však odehnán pryč novou dálnicí, která vede na německé město nákupů – Drážďany. Pojďme si něco přečíst na téma lázeňské město Dubí.
První zmínky přináší léta 1494 a 1498, kdy zde přebývali horníci těžící cín. Městu se v té době přezdívalo jen jako Horní místo. Až po delší době se město přejmenovalo na Dubí, a to díky rozsáhlým dubovým lesům, které byly široko daleko na okolních stráních.
V dalším období, tentokrát v 16. století, došlo k mnoha změnám. Po dlouze řešených sporech o vlastnictví se majitelem stalo teplické panství. Rudolf II. poté prodal Radislavu Vchynskému v roce 1592 další lesní pozemky a vybudoval zde velkou oboru a myslivnu, kterou místní pojmenovali Barvář.
Po úmrtí posledního člena rodiny Vchynských se dlouho rozhodovalo o tom, kdo bude dalším majitelem této lokality. Stal se jím maršálek říšského rodu Jan Jiří Marko Clary-Aldringena, jehož rod udržel vlastnictví až do května 1945. Poté zbylí členové uprchli před Rudou armádou.
Přes tzv. Formanskou cestu se do Drážďan, a poté do Saska, vozilo obilí. Podél cesty byly funkční mlýny a cesta vedla právě přes město Dubí a blízký Cínovec. Bohužel zasáhla třicetiletá válka, která zničila obytné zóny skoro polovině místních obyvatel. Z 18 usedlostí zůstalo pouhých deset, což bylo při rabování třicetileté války zcela normální.
Za napoleonských válek mělo Dubí pouze 64 domů, kde bylo pouze devět funkčních mlýnských kol. Byla zde fuknční papírna, mlýn pro výrobu střelného prachu, který byl zničen výbuchem, dále hamr (kovárna) na zpracování železa. Na památku tohoto období je zde pamětní kámen Franzosenstein.
Njestaší záznami o usedlosti sahají do roku 1579. Jedná se o Buschmuhle rodiny Walterů. Bohužel je nedochovaná, protože v 19. století byla přestavěna na závod pro výrobu dřevité vlny.
Město Dubí se stalo lázeňskou lokalitou až po napolenských válkách, což je 18. století. Místo bylo proslulé svým klidem a historií, což si návštěníci tehdejší doby náramně užili. Jednou z osobností, která navštěvovala i jiné lázně byl J. W. Goethe.
Poté zde byla prodloužená silnice z Teplic na Cínovec, která vedla právě přes Dubí. Tím se vylepšilo spojení s obyvateli sousedního Saska. V roce 1853 byla postavena nová škola, kde se vyučovalo pouze německy, tudíž české děti se musely dostavovat na výuku do Běhánek.
Lázeňským městem se Dubí stalo roku 1872, ale v šedesátých letech 19. století se zde začalo přetvářet prostředí ve chvíli, kdy se továrníkovi jménem Anton Tschinkel zalíbilo místní podhorské klima. Zprvu zde založil továrnu na porcelán, později s balneologem Josefem Loschnerem vybudovali klimatické Dianiny lázně.
V roce 1881 otevřeli společně léčebný mléčný ústav, kde mohli pacienti podstoupit mléčnou kúru, při které pili mléko a syrovátku získavané z chovu hovězího dobytka.
V roce 1871 zde nechal lékař Alois Brecher postavit Vodoléčebný ústav Dr. Brechera, kde specialisté oboru používali moderních léčebných postupů doktora Vinceze Priessnitze.
Za dalšího lázeňského „mága“ se považuje stavitel moldavské železnice inženýr Thomas Nowak, který nechal postavit nové lázně a pojmenoval je po své manželce Tereze, tudíž Tereziny lázne Dubí, a to roku 1879.
V roce 1882 padly lázně do rukou knížete Edmunda Claryho-Aldringena, který je rozšířil, modernizoval a zkomfortnil návštěvníkům z bohaté sféry společnosti.
Roku 1894 sem zavítal sama saská královna Karola se svým doprovodem, plus zde byli pacienti až ze Severní Ameriky.
Mezi české osobnosti, které do lázně Dubí zavítali, patřil spisovatel Jan Neruda, dirigent Václav Talich a herec Oldřích Nový.
Fungují aktivně dodnes. Zaměřují se na léčbu onemocnění mozku. Dále na pooperační procedury spojené s pátěří a dalšími onemocněními jako je například obrna. V prostoru lázní je i Domov seniorů, kde dostávají speciální péči pacienti s onemocněním Alzheimerovy choroby. Jednou ze zajímavostí je například rozlehlý prostor rezidence, která má tříhektarovou rozlohu s vlastním nádherným lesoparkem.
Kostel Neposkvrněného početí Panny Marie se vystavěl jen díky prostředkům veřejné sbírky a penězům rodiny Clary-Aldringen. Stavbu projektoval profesor Benátské umělecké akademie Pietro Bigagilo, který se držel formy benátského kostela Sanra Maria dell´Orto. Stavba je v nádechu exotické italské gotiky. Stavba trvala deset let (1896 až 1906). Při archeologickém výzkumu v 50. letech se odhalilo, že použité základy jsou zbytky vystavěné královnou Juditou, matkou Přemysla Otakara I.
Tyto lázně zatím nezískaly žádné historické ocenění, ale mají svou krásu v historických základech, které stojí za prohlídku. V okolí je klid, je tu přírodní harmonie, která člověku dodává energii. Jsou to lázně menší, ale o to barvitější na pohled.
Pokud vám intuice říká: „Jeď!“, tak vám říkáme to samé, protože co je doma, to se počítá!
Rychlá orientace v obsahu stránky
PMCstudio.cz
❤ by PMCstudio
| Cookie name | Active |
|---|
